search results

Cycle: TRIPS N The author created the first paintings on the motifs of trips N as oil paintings on canvases and panels already in 1998. She was inspired by the landscape of her place of residence, especially Polabí and the Světice well, where she liked to spend a lot of time and tried to discover connections between seemingly different topics. Later, these paintings were part of her first solo exhibition, Unusually Classical, in the Čelákovice Municipal Museum (year 2000). Over the years, she continuously returned to these motifs and always outlined her new paths one step further and views depending on what stage of her life the author was going through. The largest collection of these paintings was created in the years 2016-2019. Most of these oil paintings are in private collections. The Výlety N series became an important part of the documentary by Czech Television and director Hana Pinkavová: Zuzana Čížková sculptor and painter.

ABOUT Study: Academy of Arts, Architecture and Design in Prague, Fine arts, Studio Kurt Gebauer Secondary Industrial School of Stonemasonry and Sculpture in Hořice v Podkrkonoší, majoring in stone sculpture Internships: Atelier für Stein Stehlik in Basel, Switzerland (sculpture) in the studio of sculptors Josef Stehlík and Ludwig Stocker Studio of Olbram Zoubek in Prague. Stone sculpture studio in the Carrara quarries in Italy Internship in France in Paris (sculpture, painting, graphics, video) in the studio of academic sculptor Vladimír Škoda Internship with the painter Miloš Síkora in Paris, France (painting) In 2004, she was accepted into the UNION OF PROFESSIONAL FINE ARTISTS OF THE CZECH REPUBLIC. Valuation: In 2005, she represented the Czech Republic at the 116th SALON DES INDÉPENDANTS in Paris, based on France's call to the new member states of the European Union to select one young artist under the age of 30 to represent their country at this prestigious exhibition. Subsequently, at the invitation of the organizers, she exhibited here in 2006 and 2007 In 2009 she won the contemporary art award in the competition Wintontrain - inspiration by good - Prague - London Her work in the field of painting, graphics and drawing is represented in private collections in the Czech Republic and abroad Video art entitled "Voyage dans la sph? Re de ciel - ciel de sph? Re" was selected for presentation at the festival "Instants Vidéo Numériques et poétiques" in Aix en Provence in Exile d'Art, October 28, 2010 Solo exhibitions: •Dvacet pět let od první samostatné výstavy, zámek Dobřichovice, 30. 8-17.9. 2024 •Zuzana Cizkova-La galerie Thuillier expose, 13 rue de Thorigny, Paříž, Francie, 31. 8.-15. 12. 2009 •Putovní výstava kreseb a maleb tuší, akvarelem a tužkou, Woonsocket, Richmond, Georgetown a Marrison, USA, 2005-2007 •Čížek u Slavíka, Praha 2, Rašínovo nábřeží, (A)VOID GALLERY, 2010 •Kousek cesty Galerie 9, Vysočanská radnice, Sokolovská ulice, Praha 9, 2017 •Mémoire du Futur-Paměť Budoucnosti NKP Vyšehrad, Gorlice, spolu s francouzskou malířkou Valexií, 2007 •Romantická krajina, Creative Gate, Jindřišská pasáž, Praha 1, 2015 •Cesta do Brandýsa, klub Kočár, kočárovna brandýského zámku, 2016 •Obrazy Zuzany Čížkové, Hellichova ulice, kostel sv. Vavřince, Praha 1, v areálu Pražského jara, 2016 •C'est moi-moje cesta, GKK, Kostel svatého Vavřince, Klatovy, 2014 •Rozmary policejního rady, Policejní muzeum, Ke Karlovu 1, Praha 2 (2013) •Zuzana Čížková na FinFestu, Praha 9, 2022 •Návrat obrazů Zuzany Čížkové, Hellichova ulice, kostel sv. Vavřince, Praha 1, v areálu Pražského jara, 2017 •Oltáře obětovaného času, Galerie kaple Jana Nepomuckého, Jungmannovo náměstí, Praha 1, sochy Zuzana Čížková, fotografie Radim Beznoska, 2004 •Až po uši v betonu , Hradec Králové, při příležitosti mezinárodní betonářské konference, 2010 •Sochy na tůře Mariánské Lázně, 2004 •Komunikace-symbióza člověka s přírodou, salónek Panské zahrady, Dobřichovice, 22.2.-28.6. 2024 •Výstava Zuzany Čížkové při příležitosti křtu knihy Svinka řádí, Café galerie Bím, Dobřichovice, 2022 •Plastické iluze, Okresní muzeum Praha-východ v Brandýse nad Labem, 2004 •Malý salon-Netradičně klasické, výstavní síň Městského muzea v Čelákovicích, 2002 •Malý salon-Detaily, výstavní síň Městského muzea v Čelákovicích, 1999 Selection from collective exhibitions: Prague 1, Prague Castle, Empire Greenhouse in the Royal Garden, "I will not dismiss", Master Jan Hus 2015 Prague 1, Royal Festival, Empire Greenhouse in the Royal Garden, Prague Castle, "Royal Festival", 2016 France, Paris, Rue de Thorigny, Contemporary Art Gallery, Les Toiles de L´eté 2013 France, Paris, Grand Palais, Champs Elysées Clémenceau, Art and Capital 2007 France, Paris, Rue de Thorigny, Contemporary Art Gallery, Le Salon de Novembre 2009 Itálie, Řím, Basilica Santa Croce in Gerusalemme, La Bibbia ceca nel corso dei secoli Belgie, Brusel, Presidents' Gallery-European Commission, Czech Bible through the Centuries France, Paris, l'Espace Champerret, Salon des Artistes Independants 2006 France, Paris, lspEspace Champerret, Salon des Artistes Indépendants 2005 Prague 1, National Museum, Wintontrain 2009 Prague 1, Karolinum Gallery, Czech Bible through the centuries Austria, Embassy of the Czech Republic in Vienna, Mädel Knödel 2011 Prague 1, Kampa, Garden of the Liechtenstein Palace, Exhibition of Sculptures and Objects 2010 Verszém, Cellar Gallery, Art house, H-8200 - W Prague 1, Wenceslas Square. 13, Gallery art factors, Chaos of the big city Oronsko-Ostrava, INTERNATIONAL WARZZATATY RZEZBIARSKIE-MY-WY-RAZEM Prague 1, Jungmannova 21, 4 + 4 + 4 days in motion, 2006 A world without decay? Prague, NKP Vyšehrad, Gorlice, Lughnasadh 2005 Prague 1, Mánes Exhibition Hall, Motifs by Josef Mánes, Academy of Arts, Architecture and Design in Prague Today Prague 2, Kateřinská zahrada, Nothing to show off ...? Kačina Castle, Lughnasadh 07 Písek, Práchen Museum, Czech Bible over the centuries Křivoklát Castle, Romanticism and several dozen other exhibitions ...... :) Every year he exhibits in the Rabas Gallery Rakovník together with Central Bohemian artists and on the occasion of the Central Bohemian Triennial of Contemporary Art. Sculptural realizations in the Czech Republic: statue of Milenko Rudolf II, garden of the Chateau in Brandýs nad Labem - cement mixture, height 170 cm relief "Life is beautiful, be happy and be happy!" - colored concrete, relief width 700 cm, Holečkova street, Prague 5 - Smíchov three statues "Madonna's Secret", Starý Prosek, Prague 9 - marble, sandstone, granite, height of one statue 90 cm monument to the artist Ludvík Kuba, Sady Ludvík Kuba, Poděbrady, height 200 cm, concrete combined with ceramic elements St. Anežka, náměstí sv. Anežky, Poděbrady - artificial stone, total height of the monument 220 cm St. Florián, Železný Újezd - sandstone, height 300cm Praryba, Spálené Poříčí - sandstone, height about 180 cm statue RANO-RARA-KU, Hořice v Podkrkonoší - sandstone, height 165 cm statue of the Mammoth Tusk, Ostrava, Landek open-air museum complex - marble, height 300 cm She has participated in seven international sculpture symposia in the Czech Republic and Switzerland and organized 2 symposia focused on concrete. Zuzana Čížková, autorka prezentující své dílo v Česku i v zahraničí, je absolventkou Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, Katedry volného umění , ateliéru Veškerého sochařství Kurta Gebauera a Střední průmyslové školy kamenosochařské, oboru kamenosochařství . Má za sebou pracovní stáže v nejrůznějších ateliérech v Česku i v zahraničí, například v Carrarských lomechv Itálii, ve Švýcarsku v Studio für stein Stehlík, Studio Ludwig Stocker, anebo ve Franciiu světoznámého výtvarníka Vladimíra Škody.V Praze působila dva roky v ateliéru Olbrama Zoubka. Svá díla vystavovala na mnoha prestižních místech v ČR i v zahraničí. Například v Prezidentské galeriiv Bruselu, v Paříži v Grand Palais na Art en Capital a na dalších mezinárodních salonech a v Pařížii v soukromých galeriích. V Římě v Basilice Santa Croce in Gerusalemme, v pražském Karolínu, v Národním muzeu, dvakrát v Královské zahradě Pražského hradu. V letech 2002 až 2007 pravidelně vystavovalas Olbramem Zoubkem na výstavách LUGHNASADH, kam Zuzanu Olbram přizval a zároveň si některé sochy pro tyto výstavy vytvořila přímo v ateliéru mistra Zoubka. Má několik výtvarných ocenění, například Cena současného umění Praha-Londýn, Inspirace dobrem, Wintontrain, za reliéfní dílo MILUJI. V roce 2022 byly obrazy Zuzany Čížkové vybrány na mezinárodní výstavu Významné diela súčasného slovenského a českého umenia. Zuzanino sochařské dílo bylo v roce 2005 vybráno v soutěži pro výtvarníky do třiceti let věku, kterou vyhlásilo francouzské sdružení Artistes Indépendants. Soutěž nabídla mladým výtvarníkům z nově přijatých zemí do EU, se bezplatně zúčastnit 116. ročníku Salonu nezávislých v Paříži. Pod záštitou Unie výtvarných umělců ČRa Ministerstva kultury reprezentovala Česko na světovém salonu v Paříži se svou komorní bronzovou sochou Venuše. V dalších letech byla na tyto mezinárodní výtvarné salony zvána přímo francouzskými Société des Artistes Indépendants a Artistes Francaises. V letech 2012 a 2024 byly její obrazy vybrány na výběrovou výstavu Středočeské trienále. Zuzana má ve svém portfoliu již dvacet jedna samostatných výstav,včetně samostatné výstavy v Paříži - Suzana Cizkova - La galerie Thuiller expose. Její zatím poslední samostatná výstava na dobřichovickém zámkupřipomíná 25. výročí od její první samostatné výstavy v čelákovickém muzeu. Její stálé sochařské realizace ve veřejném prostoru, které jsou většinou volnou tvorbou Zuzany Čížkové, můžeme vidět například: v Praze 9 (Madonino tajemství-tři kamenné Madony a v září 2024 osadila další dvě Madony, do celkového počtu pěti kusů Madon). V Praze 5, v Holečkově ulici (Nápis znakovou řečí), v zámecké zahradě zámku v Brandýse nad Labem (Milenka Rudolfa II.), v Poděbradech (Pomník Ludvíka Kuby a Svaté Anežky), či Kel v sochařském parku Pod Babí horou v Těrlicku a v mnoha dalších městech a obcích. Dočasnou sochařskou instalací ve veřejném prostoru byl například kovový objekt Zrození králů, který byl několik let vystavený v zahradě Českého velvyslanectví ve Vídni a dále na pražské Kampě a na pražském Hradě. Svými obrazy a sochami je zastoupená v soukromých sbírkách v ČR i v zahraničí, například ve Francii, ve Španělsku, na Slovensku, v Itálii, v Americe. Česká televize o Zuzaně natočila dva dokumenty a několik medailonků (je možné si přehrát na i-Vysílání. anebo na jsou všechny odkazy pohromadě na webu autorky www.zuzanacizkova.com , v sekci Natočili o autorce. Své dílo tvoří v jednotlivých cyklech. Například cyklus Ruce a znaková řeč, Proměny, Zrození, Výlety N, Romantická krajina 21. století, objekty A la Merkur, Bytosti, Horizont událostí, Nejsme roboti. V posledních letech žije a pracuje v Dobřichovicích-Praha západ.

About creation 1999-2023 Sorry, the website is not ready yet.

CONTACT You can also contact us by using this form: E-mail GSM: 606 888669 www.zuzanacizkova.com www.cizkovazuz.com First Name Last Name E-mail Subject Leave us a message ... Submit Thanks for submitting! JOIN THE MAILING LIST Enter your email here Subscribe Thanks for submitting!

Illustration and free drawing sorry, the website is not finished yet we will gradually add book illustrations

THE MISTRESS OF RUDOLPH II. castle garden of the castle in Brandýs above the labrum

Cycle: ROMANTIC LANDSCAPE OF THE 21ST CENTURY These paintings, paintings in oil or acrylic on canvas, Zuzana Čížková started painting in 2002 and has been very intensively devoted to this cycle of paintings since 2011 and is still devoted to it. The paintings have been intensively exhibited and most of them are already in private collections. They also appeared as one of the main motifs of a documentary film created by Czech Television and director Hana Pinkavová: Zuzana Čížková sculptor and painter

other sculptural realizations sorry, website they are not finished yet

oops Umění je brána k vyšším cílům. Zuzana Čížková 1982 (zkrácená biografie) Malířka, sochařka, ilustrátorka, matka, dcera, pedagožka, milovnice kávy a konopných léků, obdivovatelka přírody s fobií z klíšťat, sběratelka výtvarného umění, kamenů, zkamenělin a hraček z Kinder vajíček, vášnivá provokatérka, feministka milující muže, žena, která se v dívčích letech chovala jako chlapec, věčný snílek a neoblomný člověk. Zuzana Čížková je česká sochařka a malířka, věnující se zejména tématům komunikace a symbiózy člověka s přírodou. Pochází ze souměstí Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, kde žila cca do roku 1999. Do roku 2011 byla neustále na cestách jako šnek se svým domkem na zádech. V Dobřichovicích se usadila a postupně si tam přestěhovala ateliér, který měla do roku 2022 v pražských Košířích. Aktuálně se věnuje malbě i sochařství různých formátů – od malých komorních plastik, které jsou nejčastěji bronzové, ale i z jiných sochařských materiálů, až po rozměrnější plastiky do zahrad a parků. Aktuálně se po dvaceti letech vrací i k litografii, grafice a jiným starším technikám na papíře. V roce 2024 se mimo mnoho jiných profesních aktivit, jako například několika kolektivních výstav a dvou samostatných výstav v místě svého nového bydliště, intenzivně věnuje dokončení sochařského sousoší pro pražský park Starý Prosek v Praze 9 . Nyní však není kamenné, ale z její cementové směsi, určené pro sochařská díla do exteriéru, které pro ni v roce 2004 navrhl a spočítal Výzkumný ústav maltovin v Radotíně. Slavnostní odhalení soch proběhlo 28. září 2024. Sousoší Madonino tajemství v sobě skrývá jemné propojení mezi různorodými světy kultur, ale i osobností. Každá z pěti soch Madonina tajemství skrývá příběh jedné bytosti, jejíž děj se může odehrávat odlišně, ale všech pět přitom spojuje mnoho společných témat, životních úskalí a zodpovědnosti. Číslo pět je pět je propojením přirozeností člověka spolu s přírodou, představuje lásku jak v duchovní, tak i ve své fyzické podobě. Dále dle numerologie symbolizuje především odhodlanost, silnou vůli, ale i svobodu v rozhodování se. Je znakem dobra a ochrany, to ženy symbolizují dostatečně, minimálně v určitých etapách svého života. 2019–2022 Zúčastnila se kolektivních zahraničních výstav, které nezabrzdila ani přísná covidová opatření. Například v Žilině v galerii Groma Významné diela súčasného slovenského a českého umenia. Vytvořila knihu pro děti Svinka řádí. Její příběh se odehrával na její zahradě a v blízkém okolí dobřichovického zámku a hlavními hrdiny jsou suchozemští korýši svinky, oblíbení kamarádi Zuzanina mládí, ale i jejího syna. Na její námět knihu napsala Jana Laňková. Protože nakladatel nehradil žádné výlohy spojené s tiskem, požádala Zuzana o podporu dobřichovické osobnosti a radnici, které tisk knihy finančně podpořily, aby se příběhy pro děti podařilo vydat. 2018 Stvořila Zuzana tu nejkrásnější sochu, tedy svého potomka. Byť se věnovala rodičovským radostem, nepřestávala tvořit ani vystavovat v Česku a v zahraničí. Opustila ateliér v pražských Košířích a začala si budovat nový, v Dobřichovicích, aby dokázala lépe skloubit péči o dítě s prací. A jak tomu osud asi chtěl, začala tvořit a žít v kraji, kde žil a tvořil její děda Čížek, restaurátor. Vznikl nový cyklus obrazů Horizont událostí . O něm Zuzana ráda říká, že s některými jí pomáhal i její malinký předškolní potomek, a z tohoto důvodu je mnoho obrazů z tohoto cyklu neprodejných. Vznikla tak série dynamické malby s přelivy pestrých barev, do kterých nejen Zuzana vkládala svoji nově nabitou energii a radost ze života. 2017 Intenzivně malovala obrazy na plátna dle svých kreseb Výlety N a skic. V této době vstoupily do popředí autorčiny tvorby obrazy, které více dovolili popustit uzdu její fantazii, a naopak umožnili neřešit technické otázky. Po letech se vrací režisérka Hana Pinkavová a točí se Zuzanou díl do nové série Ještě hořím? Zuzana Čížková, kamenosochařka a malířka . Začala navštěvovat katechumenát na pražském Karlově, nechala se pokřtít na Kláru. S jáhnem Jiřím Ignácem Laňkou konzultovala svoji tvorbu z cyklu Nejsme roboti , kterou posunula výš o další zkušenost se svým tělem i duchem, a zejména s dopady civilizovaného života na fyzické i duševní zdraví každého z nás. Jak tomu osud, anebo Bůh chtěli, v roce 2016 zkolabovala tak, že se téměř učila znovu chodit. Což bylo to méně závažné, ale viditelné zdravotní omezení. Po několika měsících začala z postele alespoň kreslit a vznikla tak limitovaná edice kreseb Výlety N. Maluje obrazy na plátna dle svých kreseb Výlety N a skic. V této době vstoupily do popředí autorčiny tvorby obrazy, sochařství se věnuje méně. V letech 2011 až 2016 trávila více a více času na opačném konci od Prahy. Z obrazů se ztrácely postupně motivy řeky Labe a Proboštského jezera a objevuje se řeka Berounka. Ateliér měla stále v pražských Košířích, ale v Poberouní bývá stále častěji. Dozvuky celosvětové ekonomické krize byly stále znát, a tak Zuzana využila i své pedagogické vzdělání a začala zde na částečný úvazek vyučovat výtvarku. Napadlo ji její oblíbený motiv znakové řeči posunout ještě o krok vpřed, a vyzvala tak neslyšící žáky ze školy Holečkova a její slyšící žáky, aby společně tvořili diptychy, tedy dvoj plátna. Každá dvojice slyšícího a neslyšícího žáka se mezi sebou musela domluvit a společně namalovat obraz. Výsledky byly nad všechna očekávání. Jeden z těchto workshopů s názvem Krásná řeč točila Česká televize v díle TKN (odkaz na i-Vysílání ČT na webových stránkách Natočili o autorce). 2014 Společně s Galerií Klatovy Klenová v kostele svatého Vavřince uspořádala svoji velkou samostatnou výstavu s performancí během vernisáže, jejímž sdělením bylo, že každé abrahámovské náboženství má podobný morální kodex a že i samotní věřící se od sebe v základních aspektech příliš neliší. Mezi účinkujícími byl i muzikant Eduard Parma. Na výstavě byla na toto téma i některá její díla. O netradiční vernisáži a výstavě psalo mnoho médií včetně bulváru Blesk, který informace překroutil a během kamenosochařského sympozia ve Švýcarsku , na které odjela druhý den po zahájení výstavy, musela na dálku řešit nepříjemné útoky na ni, i na všechny účinkující i spoluorganizátory akce. Realizovala dvě sochy pro město Poděbrady. Svatou Anežku, která byla dle zadání, a sochu Ludvík Kuba , u které měla Zuzana volnou ruku, ale téma bylo též zadané, na rozdíl od ostatních sochařských realizací, které jsou volnou tvorbou autorky, například Rano Rara Ku v Hořicích, svatý Florián v Podhorním Újezdě, Praryba ve Spáleném Poříčí, Vodníci se hlásí o svá práva v Lanškrouně, Milenka v Brandýse nad Labem, Kel v Ostravě, Nápis znakovou řečí v Praze 5, Madonino tajemství v Praze 9, v Poděbradech se jednalo o klasické sochařské zakázky. V malbě se nejčastěji věnovala cyklu Romantická krajina 21. století , kde zejména v podobě cest a dálnic zachytila mnoho míst, kde se třeba jenom mihla autem. Protože od sedmnácti téměř do třiceti byla často na cestách jak „rychlošnek“ s domečkem na zádech. 2006–2010 Střídavě žila po krátkodobých podnájmech se svými kolegy na různých místech v Praze a již do Francie nevrátila kvůli vážné nemoci otce. Začala se intenzivněji věnovat malbě a vzniká mnoho nových obrazů z cyklu Romantická krajina 21. století , které se jeví jako pohlednice z mnoha cest autorky a pokračuje s cyklem obrazů Zrození. Zároveň se sama cítila být fyzicky a psychicky vyčerpaná. Zajímala se o to, jak úzké jsou mantinely mezi lidskou bytostí žijící v moderní době a robotem, též se vracela se ke staršímu cyklu obrazů Nejsme Roboti. V roce 2010 Zuzana jako jediná v rámci diplomových prací na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze hledala možnost realizace ve veřejném prostoru, namísto běžné prezentace závěrečných děl v budově školy. Oslovila školu pro sluchově postižené děti a mládež v pražské Holečkově ulici a požádala je o spolupráci na své praktické části diplomové práce. Zuzana posouvá motiv znakové řeči dále. Společně s osazenstvem školy realizovala nápis znakovou řečí na zdi této školy, pod strahovským kopcem, hned u autobusové zastávky Kobrova. Reliéfní plastika začala v kolemjdoucích lidech vzbuzovat otázku, co nápis sestavený z rukou vykřikuje. Nápis: „Život je krásný, buďte šťastni a mějte se rádi“, vzbudil pozornost evropských i amerických médií zaměřených na znakovou řeč a umění ve veřejném prostoru. Hned po návratu z Francie se zúčastňuje soutěže na sochařské realizace v Praze 9 a ještě téhož roku vzniká ve spolupráci s architektem Ing. Lubošem Jírou sousoší Madonino tajemství. Původně mělo být pět Madon, ale v roce 2010 byly osazené tři, protože městská část neměla na umělecká díla dostatečný rozpočet. Ve Francii si domluvila pracovní stáž u mezinárodně uznávaného sochaře Vladimíra Škody . Zde se přiučila práci s kovem, což hned po návratu do Česka využije ve své sérii děl A-LA-MERKUR (například často vystavované objekty Zrození a Otázka zrození ). Zahájení putovní výstavy v Národním muzeu již nestihla, protože se opět vrátila do Francie. Nejen za svou výstavou v Galerie internationale d’art contemporaire Thuillier v centru Paříže , ale také kvůli cestám do dalších částí Francie (Lyon, Thiers, La Monnerie-le Montel). Opět zde kreslila a malovala mnoho obrazů, které sundané z blind rámů poslala poštou do Česka. Mezi dalšími stěžejními motivy, které v této době Zuzana rozvíjela, je znaková řeč, nyní jako litografie, malba a sochařství. V roce 2009 se Zuzana před dalším odjezdem vystavovat v Paříži přihlásila do soutěže pro současné umělce své sochařské dílo v růžové barvě, reliéf s rukama s prstovou abecedou ukazující „miluji“ . Za tento reliéf MILUJI dostala ocenění Wintontrain, Inspirace dobrem Praha-Londýn . V průběhu těchto několika let pravidelně vystavovala na prestižních výstavách v Česku i v zahraničí na profesionální scéně (Paříž – Grand palais – Art en Capital, Řím – Basilica Santa Croce in Gerusalemme, Brusel – Prezidentská galerie, …) , ačkoliv přihlášky a účast na profesionální a mimoškolní výtvarné scéně nekorespondovaly s názory pedagogů. Vrhla se i na sochaření z elektrosoučástek. Nejznámější a nejúspěšnější jsou ELEKTROKŘÍŽE , které mimo jiných děl několik let putovaly po výstavách v Evropě (kam se Zuzana přihlásila k výběru děl a autorů, protože téma Česká Bible v průběhu staletí ji rezonovalo s její aktuální výtvarnou tvorbou, kde se zabývala pojetím víry většinové populace v jejím okolí). Dále realizovala šperky, které používala na aranžované fotografie s živými modely, jindy je přidělávala na své cementové bysty. 2005–2006 Zuzana nastoupila na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru Kurta Gebauera a průběžně studovala i pedagogické disciplíny na různých školách. Své expresivně modelované sochy přihlásila do soutěže pro výtvarníky do třiceti let věku, kterou vyhlásilo francouzské sdružení Artistes Indépendants. Soutěž nabídla mladým výtvarníkům z nově přijatých zemí do EU se bezplatně zúčastnit 116. ročníku Salonu nezávislých v Paříži. Pod záštitou Unie výtvarných umělců ČR a Ministerstva kultury reprezentovala Česko na světovém salonu v Paříži se svou komorní bronzovou sochou Venuše. Během pobytu se mimo výtvarníků různých věkových kategorii a národností seznámila také s česko-francouzskými surrealisty z okolí Jiřího Koláře. Při každé návštěvě Paříže se těšila zejména na Prokopa Voskovce, kterého v prvním momentě nejvíce zaujala Zuzanina socha Vodník, protože mu prý byl podobný. Napsal Zuzaně několik básní a vymýšlel jí umělecké pseudonymy. V e-mailech jí psal například: „Vymyslel jsem ti jména ve dvou variantách. Pro Čechy Zora Kamenická a pro svět Wanda Stones.“ K pseudonymu nakonec nedošlo, protože v této době už se Zuzana prezentovala v médiích i na výstavách v zahraničí jako Zuzana Čížková, anebo Chiscova Suzana. Během pobytu malovala akvarelem, kreslila a vzniklo i několik koláží v kombinaci s kresbou. Po návratu se věnovala litografii, což si Zuzana ve škole vybrala jako volitelný praktický předmět a její práce Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze posílala na různé výstavy. Z Paříže Zuzana dostávala mnoho nabídek od galerií a dalších mnoho let se vracela do Paříže vystavovat. V malbě a v litografii se začala věnovat cyklu děl Zrození, symbolizující důležitost symbiózy člověka s přírodou. 2005 V této době si Zuzany všimla filmová režisérka Hana Pinkavová a začala se Zuzanou průběžně natáčet jeden z dílů cyklu Nehasit! Hořím!. Vznikl dokumentární film Kamenosochařka Zuzana Čížková , ve kterém se Zuzana objevila zejména jako sochařka pracující s kamenem, jako spojení jejích dvou preferencí: geologie a sochařství. V těchto letech Zuzana obrážela mezinárodní sochařská a kamenosochařská sympozia, jedno kamenosochařské spoluorganizovala a dvě mezinárodní sochařská sympozia sama uspořádala. A přestože filmový štáb paní režisérky natáčel i Zuzaninu malířskou tvorbu a u sochařství i práce v bronzu a jiných sochařských materiálech, do půlhodinového filmu paní režisérka použila zejména vše, co se týkalo kamene. 2003–2005 Po maturitě, po čtyřech letech věnovaných zejména sochařství, se ve volné tvorbě opět vrací k malbě, zejména olejem na plátně. Přihlásila se do Unie výtvarných umělců ČR, organizace pro profesionální výtvarníky, a byla přijata. Nastoupila na vyšší odbornou školu ve Zlíně na sochařský obor se zaměřením na bronz. V této době již dělala expresivně modelované sochy hlav. Byly svojí modelací vhodnější pro zpracování do bronzu, jejím velkým vzorem byla tehdy modelace sochařky Evy Kmentové. Po půl roce se však vrátila zpět do Brandýsa pomáhat mamince, která sehrávala nelehký boj s rakovinou, a zároveň začala pracovat v pražské Salmovské ulici v ateliéru Olbrama Zoubka , se kterým začala pravidelně i vystavovat (výstavy Lughnasadh pořádané akademickým malířem Josefem Ryzcem). Socha Vodník (cyklus soch Bytosti) vznikla přímo v ateliéru Olbrama a je vydusána z jeho originální osinkocementové směsi. Ve stejné době se Zuzana se svým otcem obrátili na Výzkumný ústav maltovin v Radotíně s objednávkou na výpočet a zkoušky nové směsi vhodné pro sochařské účely do exteriéru, aby směs unesla velmi malý detail modelace, vydržela na povětrnostních vlivech déle než kámen a udržela si dlouhodobě stejnou barevnost. Protože osinkocement, se kterým Zuzana pracovala v ateliéru u Olbrama Zoubka, byl již postupně nedostupný materiál kvůli zákazu osinku. Později se Zuzana domluvila s „betonáři-cementáři“ na realizaci sochařských sympozií a výstav. V těchto letech se Zuzana věnovala zejména sochařství a v dvourozměrném výtvarném projevu skicovým kresbám tuší, ale i malbě motorkářů olejem na plátna. V posledních letech studia, ale i po maturitě, tedy v době, kdy již byla plnoletá, se pravidelně hlásila k příležitostem pracovních stáží a jezdila a měla možnost se seznámit s prací v sochařských ateliérech ve Švýcarsku a v Itálii. Pracovala například v basilejském ateliéru absolventa kamenosochařské hořické školy Studio fur Stehlík, ale i v ateliéru velmi známého švýcarského sochaře a malíře Ludwiga Stockera. Od dětství ji fascinovaly kameny, lastury, ale i architektura a lidé, což se objevovalo v její tvorbě a zaobírala se otázkami symbiózy člověka s přírodou. Na maturitní zkoušku vytvořila sochu Rano Rara Ku a v písemné části obhajoby popisovala příběh tohoto ostrova, který se více a více podobal tomu našemu současnému. Likvidujeme si planetu Zemi, ze které již nebude možné odplout jinam. Vyprávění o domorodcích, kteří si zničili svůj ostrov natolik, že již neměli ani z čeho postavit vory, na kterých by odpluli z ostrova pryč. Na začátku studia střední školy se ve figurální sochařské tvorbě nechala inspirovat neslyšícími lidmi znakujícími v hlučném motorkářském klubu, který Zuzana velmi ráda navštěvovala, a z řad dlouhovlasých princů na dvou kolech měla i přítele. Poprvé zkombinovala tradiční sochařský motiv rukou se znakovou řečí. 1999–2003 Studovala na Střední průmyslové škole kamenosochařské obor sochařství jako kombinaci dvou oblíbených oborů: výtvarného a geologie a samozřejmě fortelné práce, kterou měla Zuzana vždy ráda, ale pomáhala jí i lépe se soustředit na teoretické předměty. Na základní škole si například kvůli neposednosti rozdrtila malíček u pravé ruky, když udělala kotoul přes lavici během nudně probíhající hodiny zeměpisu. První samostatnou výstavu Malý salon-detaily Zuzaně uspořádalo Muzeum Čelákovice v roce 1999, protože výtvarné nasazení bylo u takto mladé dívky velmi neobvyklé. Zpočátku zejména malbou temperou, tuší, anilínem a olejem. Mezi nejčastější Zuzaniny motivy volné tvorby patřily zejména příroda, architektura či světci v podobě iluminací. V roce 2002 již byla její samostatná výstava Malý salon-Netradičně klasické, zaměřená zejména na malbu olejem na plátna. 1990–1988 Se svojí průběžně rozrůstající se sbírkou navštěvovala geologický kabinet Národního muzea. Jeden kus „šutru“ si nakonec Národní muzeum dočasně zapůjčilo do své expozice. Se svým o rok starším kamarádem Standou pomalovávali kameny, dřevěná srdíčka, Rumcajse a jiné odřezky, modelovali figurky z jílu a tyto tvůrčí objekty prodávali, zejména během fotbalových zápasů o postup do vyšší ligy, když mělo město Brandýs nad Labem návštěvnost i dva tisíce lidí. ……. A jak říká: „I když po mě hodíte kamenem, stejně nesejdu ze své cesty.“ Back to homepage